Na úlevu pro ANOfert bychom museli pracovat 14,5 tisíce let

Úřad vlády nedávno zveřejnil analýzu odlivu zisku do zahraničí. Odezva na sebe dlouho nenechala čekat a na pomoc české ekonomice přispěchal ministr financí, jenž v reakci na zjištěná data představil nápad na úplné zrušení daně z dividend. Má to však jeden podstatný háček. Tato daňová úleva by České republice vůbec nepomohla, naopak by přispěla především jemu samotnému a to úlevou v řádu miliard korun.

Pomyslný pes je zakopaný v tzv. konsolidovaném zisku z minulých období, který si Agrofert po řadu let hromadí na svém účtu. Pokud by jej chtěl naráz vyplatit formou dividend, musel by ho danit 15% srážkovou daní. Tato částka by dosahovala řádu miliard korun. Veřejné zdroje mluví o částce až 4,5 miliardy korun, kterou by nemusel Andrej Babiš odvést do státního rozpočtu. Ministr financí a současně také majitel holdingu Agrofert by si jedním škrtnutím ministerského pera přihrál do kapsy tolik, na kolik by průměrný český zaměstnanec vydělával přibližně 14,5 tisíce let.

Daň z dividend je v EU standardním nástrojem. Sazba daně z dividend se u nás pohybuje spíše na podprůměrné úrovni v rámci EU. Nižší sazbu vykazuje už jen Bulharsko, Řecko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva a Estonsko. Naši nejbližší sousedé Německo a Rakousko mají dokonce daň vyšší, a to na úrovni až 25 %, Polsko má daň z dividend 19 %.

Zrušení daně z dividend by přineslo prospěch zejména zahraničním vlastníkům kapitálu v ČR, přínos pro investory z ČR v zahraničí by nebyl takřka žádný. Důkazem může být i Slovensko, které mělo od roku 2004 zavedenu nulovou daň z dividend a v současné době se nachází ve stejných problémech v odlivu kapitálu ze země jako Česká republika. Proto se také v září letošního roku slovenská vláda rozhodla, že na dividendy obchodních společností opětovně zavede daň.

Tento pekelný plán ministra Babiše je jasným vysvětlením, proč velké podniky zakládají své politické divize a snaží se s nimi kandidovat do voleb. Heslo „ANO, bude líp” tak konečně dostává jasné kontury a ukazuje, komu líp bude a kdo to ve finále zaplatí.

Pokud se tedy v současnosti bavíme o smyslu schválení zákona o střetu zájmů, pak návrh ministra financí a několika miliardová úleva pro jeho firmu je jeho opodstatněním par excellence. Schválením zákona ale Babišovy snahy o sebeobohacení na úkor občanů nekončí. Každým svým nápadem nám všem v plné kráse dokazuje, že jeho zájmy v politice jsou čistě ekonomického rázu. A je tudíž naprosto objektivní se tím i v této souvislosti důrazně zabývat.