Přebytek státního rozpočtu investujme do budoucnosti

Loňský rok byl pro Českou republiku velice příznivý. Ekonomika rostla, nezaměstnanost se dostala na evropské minimum a levicově orientovaná vláda zvládla dostat výsledek státního rozpočtu tam, kam se nepodařilo dostat vládám za posledních 20 let. Nyní před námi stojí otázka, jakým způsobem se s touto skutečností popasovat.

Bez škrtů a bez dluhů

Všichni si jistě vzpomene, jak do nás pravicové vlády roky vtloukaly myšlenku, jak je pro stát důležité docílit vyrovnaného státního rozpočtu. Samy se pomocí škrtů snažily tohoto cíle svébytně dosáhnout, ale nikdy se jim to nepovedlo. Ba naopak. Dostávaly nás do ještě větších deficitů, než si plánovaly, a to v řádu více jak sta miliard.

A tak musela přijít až sociálně demokratická vláda, aby ukázala, že přebytky jsou možné. Jejím receptem však nebyly asociální škrty, jak nám to tu pravicové vlády roky předváděly. Tím vhodným receptem byla nakonec jiná, správná hospodářská politika státu, založená na investicích spolufinancovaných z evropských strukturálních a investičních fondů. Díky nim mohla vznikat nová pracovní místa, ekonomika se rozhýbala a my se tak můžeme těšit z rozpočtového přebytku.

Jak jsem již v minulosti psal, kdyby ministerstvo financí při odhadu příjmů a výdajů státního rozpočtu lépe modelovalo, mohli jsme mít tuto otázku dávno vyřešenou. Nicméně, co jsme nezvládli tehdy, můžeme udělat dnes.

Přebytek existuje, nebo ne?

Ihned po zveřejnění se rozvířila debata, zda přebytek vůbec existuje. Tuto diskuzi je třeba hned na svém počátku zamítnout. Samozřejmě, že existuje, byť klidně jen účetně. Možná, že tyto finance zatím nejsou reálně na účtě, ale vláda si je již v roce 2015 schválila zákonem. V případě, že je bude chtít stát využít, tak jednoduše emituje nové státní dluhopisy a finance použije například do investic.

Proč taky ne? V době, kdy se ministerstvo financí veřejně všemi směry chlubí, jak si Česká republika půjčuje za záporný úrok, by bylo chybou toho nevyužít. Taková doba nemusí trvat věčně. Tuto výhodu čerpáme jen díky intervencím ČNB, kterým vzhledem ke stavu inflace brzy odzvoní.

Umoření státního dluhu

Ministr financí přišel s variantou, že by stát získané prostředky využil na snížení státního dluhu. To znamená, že by stát na získaných 62 mld. Kč přebytku již neemitoval nové dluhopisy, a tím by se snížilo státní zadlužení. Tímto krokem by se legitimizovaly kroky ministerstva, které po celý rok 2016 činilo, když snižovalo vydávání státních dluhopisů a vystačilo si s prostředky, které mělo k dispozici.

Sledované jednání by bylo pochopitelné v době, kdy by se státní dluh potácel na krizové úrovni a ne v kondici, ve kterém se nachází dnes. Česká republika má jedno z nejnižších zadlužení v Evropě a jeden z nejzdravějších finančních trhů. Navíc zadlužení České republiky dlouhodobě rapidně klesá. Není tedy důvod pro žádné brutální přiškrcování a nevyužití dvaašedesáti miliardového přebytku.

Investice do budoucích generací

Jednou z cest využití přebytku, a podle mě v současné situaci tou nejreálnější, je ušetřené prostředky uchovat pro budoucí generace. Tedy neumořit je ve snížení státního dluhu, ale přesunout tyto finance na zvláštní důchodový účet.

Takový účet tu z historie již existuje. Dříve byl tento účet nazýván zvláštním účtem důchodového pojištění, v roce 2007 se pak transformoval na zvláštní účet pro důchodovou reformu. V minulosti ho tehdejší vlády hojně využívaly a část peněz, které zde byly našetřeny na budoucí výplaty důchodů, vytáhly na financování běžných výdajů státu. Naštěstí se před tímto drancováním podařilo některé prostředky uchránit a dnes je zde uloženo alespoň 22 mld. Kč. Přidáním dalších 62 mld. Kč máme unikátní šanci tyto chyby bývalých vlád napravit.

Osmdesáti miliardový finanční polštář by mohl sloužit pro případné horší časy, k čemuž byl od počátku zamýšlen: na valorizace důchodů a na zlepšení životní úrovně současných i budoucích důchodců. Celková případná částka by mohla vystačit na valorizace důchodů klidně na 15 až 20 let.

Důchodový systém je dlouhodobě udržitelný, jen pokud si ujasníme priority. Namísto nesmyslného umořování již tak nízkého dluhu, který se stejně dlouhodobě snižuje, využijme raději peníze pro budoucí generace. Dluh časem zmizí, ale stáří si nás najde jednou všechny.

(text vyšel v Deníku Referendum)